Hrad Falkenštejn
počet dílů 7000
délka 60 cm
výška 36 cm
šířka 31 cm

vše je nabarvené, lepidlo je součástí každého balení,každé balení obsahuje grafický montážní návod.

Burg Falkenstein, Obervallach, Rakousko

Jako součást panství Falkenštejn měnil hrad stejnojmeného jména od 12. do konce 13. století různé majitele, přičemž až do roku 1571 byl v zástavě jako královské léno. V roce 1578 se majitelem stává Paul Sixtus Trautson, oblíbenec Rudolfa II. Ten byl v roce 1598 povýšen na hraběte a falkenštejnské panství na hrabství. V roce 1775 umírá poslední Trautson bez mužského dědice. Po dlouhotrvajících dědických sporech připadlo hrabství synovci zesnulého knížete Karl von Auersperga. Ten jej v roce 1799 prodal svobodnému pánu Johannu Baptistovi von Bartenstein. Po smrti jeho syna Karla v roce 1847 zdědila panství paní Eugenia. V roce 1850 se vdala za velvyslance Maxe Josefa, svobodného pána Vrints-Berberich von Treuenfelda, který byl v roce 1860 povýšen na hraběte. Když v roce 1974 Maria, hraběnka Vrints, zemřela, zdědil panství její adoptivní syn Georg, hrabě Thurn-Vrints. O hradu se dochovalo jen málo dokumentů, které pochází z poměrně pozdní doby. První písemná zpráva o hradu pochází až z roku 1379. Vévoda Albrecht III. vyhověl svému dvořanovi Hansu von Lichtenstein, v letech 1369–1395 zástavnímu majiteli panství Falkenštejn, ohledně finančního přispění na stavební úpravy, které měly zlepšit obranyschopnost hradu. Tehdy vznikl pravděpodobně i hradní příkop, který hrad obklopoval ze všech stran. Další zpráva pochází ze 16. století - v roce 1533 poskytl Ferdinand I. finanční částku Sebastianu von Pempflingenu na opravu hradu, zejména střechy, podlah a obytných místností. Velkému rozšíření, které proběhlo v roce 1644, vděčí hrad pánu Paulu Sixtus Trautsonovi . Během obsazení Švédy v letech 1645 - 1646 byl hrad poškozen. V 17. století sloužil v dobách nájezdů Turků a maďarských rebelií jako úkryt obyvatelům. Jeho dějinná role jako obranného hradu však byla u konce. Od 18. století byl hrad opuštěn a chátral, z části byl použit jako zdroj stavebního kamene na nové stavby v okolních obcích. V roce 1820 byla hradní brána, až na malá průchodová dvířka, zazděna.